Váš nákupní košík je prázdný.
Zavřít
Hledat
Filtry
RSS

Blog (z)dravé blondýny

ZDRBLOg

S nadšením bych Vám chtěla oznámit, že svůj blog postupně (postupně, protože náš Oliver miluje notebooky, takže pracovat začínám, až když upadne do hlubokém spánku, tedy pokud se k němu nečekaně nepřidám :D ) přesouvám na nové místo.

 

Nové příspěvky najdete už jen na: www.zdravablondyna.cz.

 

Teším se na Vás na nové adrese!

Krásný den, Vaše ZdrBlo

 

 

Proteinová bezlepková matcha bábovka. Ta vám s dietou nezamává!

Já dezerty miluji! Ale skřípání cukru mezi zubama zrovna nepotřebuju. Chce to vyvážit nutriční hodnoty. Trošku jsem zamávala s ingrediencemi a olalalá, je to tu. Bábovkou se můžete ládovat od rána do večera bez starostí o vaši dietu. Současně mohou zahodit obavy z konzumace i ti, kteří jsou intolerantní vůči lepku, bábovka je totiž "gluten free".

Rozhodně ale nečekejte typickou bábovičku, pravděpodobně nebude tak nadýchaná, je v ní méně cukru a neobsahuje lepek, takže konzistenčně bude rozdíl znát. Na vzorku testovaných dobrovolníků ale nebyl vnímán negativně. Takže se domnívám, že se i pro odpůrce zdravých dezertů stane více než snesitelnou pochoutkou (jen je lepší neupozorňovat předem, že jde o zdravý dezert, to by pak předsudky mohly dosti zapracovat). 

Pro ty, kteří se nechali zlákat vidinou zdravé bábovky, uvádím recept ;)

Na jednu bábovičku budete potřebovat:

250g BIO tvarohu
200g změklého čerstvého másla
90g kokosového cukru (ale bude vám to fungovat i v tomto rozmezí 50-120g, respektujte svou cukrovou potřebu, ať pak nejste zklamaní ;) )
4ks BIO vajec
270g rýžové mouky
70g BIO proteinu (použila jsem I Love BIO Protein)
100ml konopného mléka (může být i klasické kravské nebo jiné alternativní: sojové, kokosové, mandlové, ...) + cca 2 lžíce navíc
15g vinného kamene (kypřící prášek)
10g Matcha čaje
2 lžíce cintónové šťávy
kúra z jednoho BIO citrónu
a ještě nějaký ten kousek másla a trochu mouky na vymazání formy

Nečekejte žádné složitosti. Troubu si předehřejte na 170C a pusťte se do přípravy těsta. Oddělte žloutky od bílků. Z bílků vyšlehejte tuhý sníh. Žloutky vyšlehejte s cukrem do pěny, přidejte tvaroh, mouku s kypřícím práškem, protein, mléko, citrónoou šťávu a opatrně vmíchejte bílkový sníh. Teď si rozdělte těsto na dvě části, do jedné přidejte matcha čaj a citronovou kúru, případně trošku nařeďte cca dvěmi lžícemi mléka. Obě těsta by měla mít stejnou hustotu. Budou mírně tuhší, tak se nelekejte. Teď už zbývá jen naplnit formu a dát péct. Pečte 40-50 minut. Před vyjmutím z trouby raději zkontrolujte špejlí, zda je bábovka opravdu hotová.

Chuť můžete doladit ještě čokoládovou polevou a kokosem. Použila jsem jednoplantážní 80% belgickou čokoládu, kterou jsem rozpustila s lžící kokosového oleje. Čokoláda tak neztvrdne úplně a bábovka se vám bude díky tomu dobře krájet. A věřte mi, krájet budete o sto šest ;)

A mimochodem, své by vám k tomu řekl (byť s plnou pusou) i náš Oliver :)

Užijte si ji! A dejte vědět, jestli vás "chytla"! 

Pa pa ZdrBlo ;)

Kdy už ho necháš vyplakat? NIKDY!

Cože? Ty pořád uspáváš? To není správné. Stejně se to bude muset jednou naučit. A čím později s tím začneš, tím to bude horší. Vím o čem mluvím, mám tři děti! Navíc to takhle nemůžeš zvládat do nekonečna, padneš únavou, tohle tě vyčerpá. Malý bude děsně rozmazlený a nesamostatný, bude na tobě pořád viset, závislák.

Tento rozhovor jsem sice absolvovala jen jednou nebo dvakrát, ale je to pro mě tak silné téma, že už mi ten můj blogový hlásek v hlavě několik týdnů říká, napiš o tom NĚCO!

Dva proslulé tábory žen. V jednom maminky své děti uspávají. V druhém "učí" své děti prostřednictvým vyplakávání usínat samy. Který je ten lepší, který je ten správný?

Na toto téma existuje mnoho a mnoho názorů, odborníků, rad, návodů. Všichni totiž chtějí to stejné, to kouzelně klidně spinkající miminko. Kam až jsme pro tenhle "obrázek" ale ochotni zajít?

Jsou ohledy, v kterých se obracím na specialisty a odborníky, například strava, pohybový režim, očkování ... pak jsou ale odvětví v mém životě, v tomhle případě v mateřství, v kterých si nenechám radit (zní to dost zarputile, že? :) ). Jsou situace, v kterých mě zajímá jen a pouze individualita mého syna a můj mateřský instink, intuice, prostě ta přirozenost se kterou se rozhoduji s takovou spontánností, že takřka nevnímám ta dilemata. Možná to je přímo zvířecí pud (i když to zní taky dost děsivě :) ), který mě vede cestou, která je správná pro mě jako maminku, pro mého muže jako tatínka a pro našeho syna.

Možná nehýřím odbornými argumenty, netasím z rukávu statistiky a průzkumy, ... možná to dokononce vypadá, že v rámci debaty by mě maminky, které nechaly nebo nechávají svá miminka vyplakávat trumfly. Víte, já mám ale něco víc, mám svůj příběh, který je dokonalý, na který jsem hrdá a který mi už nikdy nikdo nevezme. Má vnitřní mateřská síla tím stoupá. Představa, že bych se o to nechala ochudit je absurdní. Za co bych tohle mohla vyměnit? Za pláč miminka, za moji frustraci, za neustále dokazováni si v rámci rozhovoru a diskuzí, že dělám správně? Děkuji nechci! 

Oliverkovo uspávání.

Od chvíle, kdy se Olí narodil jsem ho měla u sebe, přestože jsem měla delší porod (36 hodin :) ), nenechala jsem, aby o něj pečoval někdo jiný, den, noc, pořád spolu, v jedné posteli. O tom, jak to bude až přijdeme z porodnice domů jsme měli představu, ale zároveň jsme na ničem nebazíroval a nechávali všemu volný průběh. Doma měl Oliverek připravenou svou postýlku (ve svém pokoji), do které jsme ho večer po usnutí pokládali a kde většinou spinkal klidně až do rána. Ano skutečně, celé dva měsíce nám dopřával tenhle luxus. Z Olíka jsme se mohli doslova rozpustit, takže jsme trávili celé dny tím, že jsme si ho hřáli na těle. Kontakt kůže na kuži ho neuvěřitelně uklidňoval a přísahala bych, že chvílema se přidal k našim kočkám a vrněl s nima. Tímhle způsobem jsme vlastně uspávali i večer. Honzík relaxoval na gauči po práci, na hrudníčku mu spokojeně oddychoval prcíček. Ani se nám nechtělo ho dávat do postýlky, pořád jsme si říkali ještě chvilku, ještě chvilku. Byly to nádherné okamžiky plné lásky, harmonie a míru.

Jak Olí rostl, měnil se mu samozřejmě i spánek a uspávací potřeby. Uspávání na hrudníčku už nebylo úplně ono, jednak Olí dost nakynul (ne, že by můj hrudník ne :D), začínal být aktivnější a k uspávání potřeboval prostě nějaký ten pohyb. Bylo to období kolem třetího až šestého měsíce. To jsme ho docela často uspávali v houpadle. Měli jsme ho na gauči, takže jsme leželi kolem něj a pohupovali a pohupovali. Občas se stalo, že se na houpání vyprdnul a usnul už při večerním kojení.

Netrvalo dlouho a houpadlo jsme vyměnili za velké křeslo v dětském pokojíčku. Když byl čas spánku, uvelebila jsem se s Olíkem na křesle, nakojila jsem, dala dudana, někdy pobroukala ukolíbavku, Olí se zavrtěl, zavrtal jak potřeboval a usnul. A až potom jsem ho dala do postýlky.

A teď je Olímu rok a když cítí, že je čas na spinkání, přijde ke mě, přitulí se a po chvíli zamává tátovi na znamení, že už chce jít spinkat. Ano, opravdu mává na signál - jde se spát! No není to boží? Po tomhle jeho znamení usne u mě na křesle do tří minut (nepřeháním), ještě chvilku odpočívám s ním a pak ho dám chrupkajícího do postýlky. 

Jaký bude další level? Však on nám dá sám určitě zase vědět.

Nikdy jsme ho do spaní netlačili, uspávali jsme, až když byl unavený nebo až když si řekl. Netlačili jsme ani na večerní režim. Stalo se například, že měl týden, kdy usínal až kolem jedenácté, bylo to sice náročnější, ale samo to odeznělo i bez nějakých nátlaků. Usínání tak nemá spojené s negativními emocemi ani se špatnými vzpomínkami, s žádným traumatickým zážitkem. Jistě i díky tomu je ochotný jít dobrovolně spát a ještě si o to říct. A to si nemyslete, že je to nějaký lívanec, je to pěkný divoch, za celý den se nezastaví, je neuvěřitelně energický a rozhodně bych po něm nemohla chtít, aby mi seděl na klíně, zatímco já bych popíjela kávu :D :D sci-fi :D :D

Někdy spinká celou noc, jindy se vzbudí kolem půlnoci, přitulí se, někdy nakojí a spinká dál do rána. Když se budí častěji nebo pláče, vím, že se něco děje, rostou zoubky, bolí bříško a nebo jen vstřebává nový pohybový pokrok. Třeba když se naučil lézt po čtyřech, měl pár neklidných nocí, stejně jako teď, když začíná sám chodit. Je vidět, že mu mozek stále pracuje a on doslova chodí ze spaní :D 

Když Olímu není dobře, jsem ráda, že zapláče, jsem ráda, že mě volá, že si žádá a přijímá mou pomoc. O tom přeci vztah mezi děťátkem a maminkou je.

A teď zpátky na začátek článku. Cože? Ty pořád uspáváš? To není správné. Stejně se to bude muset jednou naučit. A čím později s tím začneš, tím to bude horší. Vím o čem mluvím, ... a tak dále a tak dále...

Ano, uspávám, teda spíš bych řekla, že u mě Olí usíná sám. Jde mu to lépe a lépe, už nepotřebuje k usínáni pohyb, stačí mu cítit, že jsem s ním. Zvládám to dobře, nevyčerpává mě to, naopak! Jestli bude rozmazlený závislák?! Uvidíme! :) Zatím je to nejvysmátější prcek na světě. Úžasně pozitivní, miluje lidi s dobrou duší a tráví s nimi čas a užívá si to i bez mé přítomnosti. Téměř nikdy nepláče. Usínat se učí sám a ve svém tempu, my mu nasloucháme a podporujeme.

Chtěla bych vám ještě zprostředkovat dva krátké příběhy:

"Já to musela udělat, pořád plakala, volala mně, několi týdnů jsem se nevyspala. Jakmile jsme ji nechali vyplakat, vše se změnilo, teď usíná sama a spí krásně. Takhle to potřebovala. Hrozně moc se mi ulevilo. Nervozita u nás doma opadla a vše bylo zase v pohodě."

Co když nebyla chyba v tom, že miminko neumělo usínat samo? Co když se jen dočasně zalepil problém něčím jiným, než vyřešením skutečné příčiny frustrace ze strany miminka? Opadl neklid, stres v domácnosti, neuklidnila se malá právě kvůli tomu, že už na ni maminka nepřenášela negativní energii? Co když holčička jen rezignovala na pláč. Co když s vámi prostě jen přestala komunikovat? 

Z druhého příběhu mi není nejlépe ještě dnes. Maminka si libovala v tom, jak jsou večery lepší a delší, od té doby, co přestala uspávat. Nechává malého vyplakávat, někdy usne hned, někdy mu to trvá 20 minut. Než usne, většinou pláče. Rozhovor se stočí jiným směrem a o několik minut později naráží maminka na "jiné téma". Říká, že se její syn někdy v noci vzbudí s hysteriským pláčem. Že se celý klepe a nechce nic jiného než jí. Volala si kvůli tomu s rodiči a ptala se, jestli je to normální ... 

A tak jsem tu se závěrem.

Poslední dobou se objevilo hned několik studií na téma "vyplakávání", které tvrdí, že takovýto styl spánkové výchovy má negativní vliv na vývoj některých částí mozku. Ano, objevují se i studie, které tvrdí zase něco jiného. Jak už jsem zmiňovala, nejsem na ně odborník, nijak zvlášť jsem je nestudovala (proto zde neuvádím ani odkazy), měla jsem v naší cestě jasno i bez věděckých faktů. Jen si říkám, kdo by platil za studii, která dokazuje, že tato uspávácí metoda není v pořádku. Nenapadá mě žádný velký gigant, nadnárodní společnost, která by tenhle názor mohla zobchodovat a zpeněžit. Tohle pro mě bývá jeden z argumentů věrohodnosti.

Míra nespokojenosti nás dospělých určuje hranici "normální" nespokojenosti našich dětí. Zkrátka, když je nám zle, dětský pláč nás ZROVNA trápí o něco méně. Vždyť je přece normální, že se občas břečí, že jsme občas nespokojení i děti by to měly poznat. PLATÍ TO ALE I NAOPAK! Čím jsme spokojenější my, tím více toužíme, aby i naše děti byly spokojené a šťastné. A NAJEDNOU nás dětský pláč trápí mnohem více. V tomhle případě nejspíš zmizí schopnost nechat miminko vyplakávat ještě dřív než se vůbec objeví. Jako pára nad hrncem.

A pak tu máme ještě to staré dobré moudro: "Co nechceš, aby druzí činili tobě, nečiň ty jim.". Když se někdy stane, že nemohu usnout, rozhodně nejsem nechána na pospas sama v posteli. Mohu cokoli, přitulit se k muži, jít se napít, číst si, otevřít okno, psát další článek na blog, koukat na fotky a někteří by si možná vzali i nějakou tu pilulku na spaní. Jaké možnosti má vaše miminko? Možná mělo špatný sen, možná se něčeho polekalo, rostou zoubky, je mu smutno nebo prostě jen nemůže usnout a je z toho nevrlé a pláče, volá vás a prosí o pomoc. Možná ho stačí jen vzít do náruče a je po pláči. Cítí se v bezpečí, uklidní se. Častým argumentem "protiuspávaček" bývá: "jen si vyžaduje pozornost a ani nemělo hlad". Potřeba kontaktu, vědět, že bezpečí, teplo a láska je blízko, je ale někdy mnohem důležitější a silnější než pocit žízně nebo hladu.

Máte k tomu co říct? Není nad vlastní zkušenost. Každá je jedinečná stejně jako jedinečnost našich dětí. Zapojte se do diskuze zde pod článkem nebo na instagramu a prosím, hlavně slušně ;)

Přeji, ať se i vám stane z usínání příjemný a klidný závěr dne pro vás i vaše miminko.

Vaše Zdravá blondýna, vaše ZdrBlo ;)

 

Happy Birthday, Oliver!

Pohodlně se usaďte, začíná epopej o Oliverkově první B-party.

Od šťastné třináctky, kdy se Olí narodil už uběhl rok a pár týdnů k tomu. Psát tu o tom, jak čas letí, jak rychle ty naše děti rostou (a my moudříme) asi nemá smysl, o tom víme každý své. Musím však přiznat, že nostalgie mě s blížícím se 13.3. chytala opravdu mocně. A tak jsem se občas zastavila, vypla svět kolem sebe a třeba si přečetla zprávy, které jsme si s mužem psali, když jsem byla v porodnici, mrkla na fotky, videa a hlavně jsem otevřela přenádhernou emocemi nabytou knihu. Knihu fotografií přímo z porodu. Vidět tuhle událost jiným pohledem je uchvacující, ať už jste na těch fotkách přímo vy a nebo se na ně díváte jako někdo, kdo nás znáte, většinou ta slzička z oka prostě nezadržitelně vyklouzne. Tím vším jsem si tu nostalgickou pěkně přiživila. A v téhle vlastně příjemně-vzpomínací náladě jsem dofinišovávala přípravy a plány na sobotní oslavu.   

Rozhodování o tom, jak oslavíme Olího narozeniny jsem si vzala se vší přirozeností do svých rukou. Připomínky a názory, že první narozeniny nemá smysl slavit, jsem pouštěla jedním uchem tam a druhým zase ven takovou rychlostí, že ve mně nezůstala ani špetka pochybností o tom, že by tomu snad tak mohlo být. A nakonec! Jsou to narozeniny i nás rodičů, můj první rok maminky byl přeci taktéž zdárně završen.

Z oslavy se stalo, v té době jen v mé hlavě, něco velkolepého a současně stále rodinného a příjemného. Říkala jsem si, že by oslava měla alespoň z části vystihovat celý náš první rok s Oliváčkem a ten rozhodně nebyl o upejpání, přeopatrnosti, úzkostlivosti, ... Naopak, šli jsme do všeho naplno! Olí s námi proplul prvním rokem jakoby se nechumelilo, ta ryba v něm se nezapřela. Byl a je to parťák do pohody i nepohody, užíval si s námi u moře, stihl uhranout pár malých, velkých slečen a dam, byl s námi v kině na celovečeráku (animovaném, samozřejmě), chodí s námi do fitka, mocně a systematicky jsme zapracovali i na jeho kavárensky-povalečské povaze, ... má akční život a dle všeho ho dost baví, slziček mu za celý rok ukáplo méně než je měsíců v roce, věřtě nebo ne, je to dítě štěstěny, tedy moje (ale je i tatínkův, samozřejmě :D).

Balónky, občerstvení, narozeninový dort, pozvánky, ... všechno jsme zvládli sladit. Troufám si říct, že dokonce i ohromit naše hosty. Olímu tohle konkrétně bylo jistojistě dost buřt, to se nedá rozporovat. I začátek oslavy pojmul po svém a skoro na dvě hodinky vytuhnul u sebe v postýlce, ano v té stejné, v které obvykle vydrží přes den spát tak max. 20 minut :D Holt měl svoje plány o tom, jak načerpat síly (odpadl asi 10 minut po těchto fotkách :D). A plány mu vyšly bravůrně, slavil pak bez únavy až do pozdních nočních hodin ;)

Hosté se zatím sjížděli ze všech světových stran a čekání na oslavence si krátili nejprve okukováním, posléze nesmělým ochutnáváním a nakonec neřízením pojídáním nejrůznějších dobrůtek ze sweet baru. Ano, na ten jsem byla patřičně hrdá, byť nebyl z drtivé většiny mým dílem. Pečení, zdobení, tvoření nejrůznějších mini i maxi dezertů mě baví. Miluju vymýšlení nových receptů a zkoušení kam až lze v rámci "cukrařiny" zajít s filozofií "hlavně zdravě a dietně" :D Party jsem si ale chtěla užít a věděla jsem, že dělat něco více než dort by mě časově zabilo. I tak jsem šla spát den před oslavou asi ve dvě ráno (teda pokud se počítá ta půl hodinka než se ve 2:30 vzbudil Olí s domněnkou, že má hlad :D). Představa, že by mě čekaly ještě mini cupcaky, cakepops, čokoládové pěny, makrónky, ... no to by byla hororová záležitost! Díky bohu, že k ní nedošlo. Měla jsem své eso v rukávu - Janičku Novotnou, tu nejlepší a ne zrovna typickou (berte jako kompliment) cukrářku. Neznám nikoho jiného, kdo by v cukrařině používal tak kvalitní ingredience a zároveň nepracoval v restauraci s michelinskou hvězdou ;) Kvalita ingrediencí tvoří samotnou duši pokrmu a u dezertů tomu není jinak. "Cukrovinky" v kterých nehraje cukr hlavní roli, to je přesně to, čím chci opíjet své chuťové pohárky a hostit své hosty. Na to už jsou potřeba ale pořádné zbraně! Jednoplantážní vysokoprocentní čokolády, bílá čokoláda s vysokým obsahem kakaového másla (37%), místo bílého cukru např. kokosový, kvalitní ořechy, čerstvé ovoce, přírodní barviva, ty nejvonavější vanilkové lusky, ... pohádka! No uznejte sami, že tohle s cukrařinou, jak ji známe, nemá zrovna moc společného! 

 

Dort je moje srdcová záležitost, ať už má narozeniny můj muž, neteře, .. a nebo dokonce Olí, nenechám se o jeho přípravu ochudit. Dostala jsem pár dotazů na recept, většinou s vidinou toho, že byl vhodný pro konzumaci jednoročního dítka, ale to jsem vás zklamala. Dort měl vůči Olíkovi jasnou roli. Zahrál si na důstojné místo pro svíčku. Jakmile svou roli završil a svíčka byla sfouknuta, přestal zajímat komplet všechny děti a své publikum vyměnil za dospěláky (přelétavec jeden). Pro Olíváčka je pořád největším štěstím, když dostane svojí kojící dávku mlíčka i přes den, za tu cenu by se na nějaký dort klidně z vysoka .... :D takže jsem si říkala, že půjdu touto cestou a raději dopřeji většině něco z čeho by to naše minime nebylo zrovna uvytržení :D

Nevím, do jaké míry mohlo za naprosto dokonalou atmosféru právě zmíněné občerstvení, či helium, které se postupně nenápadně vytrácelo z balónků do plic toho a onoho nebo za to snad mohly bezedné pohárky mimózy ...? V každém případě, a snad to nebude troufalé, jsme nabyli dojmu, že si to všichni hosté, od těch nejmenších až po ty největší (my víme, koho mám na mysli :D), užili a načerpali jistou dávku pozitivní energie na pár dní dopředu. A já jsem si k tomu všemu ještě uvědomila, že plánování a pořádání oslav mě strašlivě baví, takže si už brousím zuby na další, není nad to mít velkou rodinu!

Ještě jednou děkujeme všem zúčastněním, byli jste dokonalými hosty, děkuji Janičce za kouzelný sweet bar, svému muži za pochopení pro moji potřebu mít vše dokonalé a v neposlední řadě nekonečné díky našemu synovi za to, že si vybral za rodiče právě nás! 

Mějte se krásně, užívejte a oslavujte každý den, protože každý den je jedinečný a neopakovatelný.
Jo a pokud byste snad chtěli pomoci s oslavou, dejte vědět, budu nadšením bez sebe ;)

Pa pa pa Vaše Zdravá blondýna a Zdravá máma!

Alfa a omega kojení. Díl druhý: Mateřské mléko je nenahraditelné. Skutečně?!

Nejde nepokračovat. Nejde nenavázat na předchozí článek o kojení, kde jsem chtěla zprostředkovat důvody, proč je mateřské mléko a vůbec celý proces kojení nenahraditelnou součástí mateřství. Vím, že nejsem ani první, ani poslední, kdo vyjmenovává výhody a důvody, proč kojit. Internet je plný těchto článků, ať už jsou ale napsány jakkoli úsměvně, odborně či emotivně, zdá se, že nemají šanci přehlušit kouzelné reklamní spoty, brožurky s recepty a nejrůznější barevné letáčky, které propagují náhradní kojeneckou výživu. Všechna ta miminka a batolátka v reklamách vypadají šťastně, zdravě a tak spokojeně. Já tyhle reklamy dokážu strávit jen pro tu miniaturní poznámku v dolní části obrazovky. Připomíná mi to poznámku na cigaretových krabičkách jen s opačným cílem. Efekt v obou případech - mizerný.

Když trošku začnete pátrat po tom, kdo vlastně stanovuje "pravidla" v problematice náhradní kojenecké výživy a posléze i příkrmů, zjistíte, že jsou to v drtivé většině (nebo alespoň v té viditelné pro běžného spotřebitele) samotní výrobci, nadnárodní giganty. Zakládají nejrůznější asociace a fondy (narážím na Fond 1000 dní do života), sofistikovaně "vzdělávají" maminky v rámci kojenecké výživy, mnohdy dokonce pod záštitou doktorů a jiných autorit. No jaké názory myslíte, že tito lidé propagují a zrcadlí? Sami si už můžete zodpovědět, o co hlavně těmto konglomerátům jde. To je ale jiný příběh a myslím, že více se mu budu věnovat v článku o příkrmech.

Mateřské mléko je nenahraditelné. Skutečně?! Oficiální název umělé kojenecké výživy je NÁHRADNÍ kojenecká výživa, což samo o sobě nenahraditelnost zrovna neevokuje.

Doporučení světové zdravotnické organizace zní jasně, 6 měsíců kojit plně, pak postupně začít s příkrmy, kojit dále (!) a nejlépe do dvou let věku dítěte. Realita? Většina kojících žen začíná s příkrmy již od 4. měsíce (skleničky označené 4+ se běžně prodávají, tak proč je nekoupit a hned prckovi neloupnout, no ne?), postupně kojení odsouvají na druhou kolej a kolem šestého měsíce se rozhodují, zda dítě odstavit či ne. Díky výše zmíněné reklamní masírce a možná i vlivu blízkého okolí se většina žen rozhodne přestat kojit a své mateřské mléko vymění za "mléko z prášku". Omluví si to nejrůznějšími důvody: vyčerpanost, dítě už je dost velké, kojení začíná být divné, lidi se pořád vyptávají, názory, že mléko už není tak zázračné jako první měsíce, že už je to jen tekutina jako každá jiná, že děťátku nestačí, že vztah už je vybudován, odstavení bude mít hladší průběh než v pozdějším věku, v kupovaném mléku jsou také vitamíny, už potřebuji více svobody, už chci zpět svoje prsa a možná i hurá na plastiku :D

Takových důvodů a omluv bychom našli nekonečně mnoho. Já Vám chci ale sdělit důvody opačného charakteru. Důvody, proč dobrovolně nepřestávat kojit ani po prvních šesti měsících, ani po prvním roce. Důvody, proč se i nadále o sebe starat a pečovat tak, aby mléko stále bylo a to v co nejkvalitnější podobě a vašemu děťátku tzv. stačilo.

Jedním z častých argumentů proč umělé mléko ano zní: "I my jsme to přežili a to na mnohem horších "sunarech" než se dají koupit dnes.". Ano, přežili, těžko už ale říci, zda bez následků. Možná díky téhle výživné parádičce máte dnes potíže s udržením rozumné tělesné váhy (ano, nejedna studie uvádí, že děti "odkojené na sunaru" mají mnohem větší sklony k obezitě) nebo budete mít dřív či později náběh na cukrovku (nadmíra nevhodných cukrů stimuluje slinivku ke tvorbě inzulínu, což prokazatelně vede ke zvýšenému riziku vzniku diabetu), možná budete z těch, kteří jsou náchylní k ekzémům (mnohem častěji se projevuje atopický ekzém) a tak dále a tak dále. Základ pro tyto nemoci jste totiž dostali řádný. Není to o tom, že by všechny následky byly zjevné hned.

Není na místě se uklidňovat tím, že miminko po vypití umělého mléka vypadá táááák spokojeně! Funguje to jinak, vše se střádá a střádá a ty vážnější projevy vyplouvají na povrch mnohdy až v pubertě nebo i později.

Tím to ale nekončí. Tohle parádní "metabolické vylepšení" může navíc váš potomek poslat dál do další generace. Když se nad touto problematikou zamyslíte v širších souvislostech, pak si možná celkem jednoduše zodpovíte otázku, proč je čím dál tím více diabetiků, lidí intolerantních nebo alergických na lepek, laktózu, atd. Generace od generace vyšší počet odkojených dětí na umělém mléce a vyšší počet celiaků, diabetiků, .... 

Nepochybuji o tom, že lidé přežijí i mnohem, mnohem větší zlo, než je náhradní kojenecká výživa. Proč tomu ale DOBROVOLNĚ vystavovat své děti, když máte na výběr? Možná, že ještě i vaše prababička byla posílána v těhotenství místo ultrazvuku na rentgen. Znamená to snad, že to bylo v pořádku a že byste to v pohodě podstoupila i vy dnes?! 

Já nevím, jak vy, ale já jsem nepřivedla na svět nový život jen proto, aby přežíval, ale proto, abych mu dala základ k plnohodnotnému a krásnému životu! Samozřejmě, že základ netvoří jen strava. Je to souhrn mnoha faktorů. Nechci a nebudu zavírat oči ani před jedním z nich.

Abych ale nebyla nefér. Uznávám, že výrobci kojenecké výživy jsou na tomto světě potřeba a v mnoha případech dokonce díky Bohu za ně! Někdy se zkrátka stane, že je mateřské mléko nedostupné a nezbývá, než sáhnout po umělém. Máme možnost si vybrat z nejrůznějších druhů, liší se složením, způsobem zpracování. Správnou volbou se můžeme co nejvíce přiblížit právě oné individualitě a potřebě vašeho děťátka.

Výrobci udělali velký krok vpřed, naše společnost ale také. Když jsme byli malí my, měli jsme šanci toho hodně vyběhat venku, setřást lezením po stromech a neustálým honěním na babu. Dneska je ale svět jiný. Příroda už není tak běžným léčebným faktorem. Děti tráví více času doma, televize a počítač je pro mnohé děti velký kamarád. Nemá smysl porovnávat co bylo a co je.

Zpět k tvrdé realitě. I to nejpoctivější a nejnovější umělé mléko je stále o míle pozadu oproti mateřskému. Ani si nedovedeme v plných barvách představit, co přesně se odehrává v tom malém tělíčku po požití náhradního mléka. Kdybyste to viděli na vlastní oči a nejlépe i s veškerými dopady, možná byste přestali přemýšlet o tom, kdy přestat kojit a kdy začít dávat mléko umělé. Možná by pro Vás tahle otázka měla stejně jasnou odpověď jako pro mě: "Kojit přestanu až mé dítě přestane mléko potřebovat." Tedy individuálně mezi jeho 18.-24. měsícem života.

Možná Vám tu zmíněnou realitu v plnějších barvách dovede přiblížit specialista nejen na dětskou výživu, Jakub Přibyl. Dovolte mi citovat následující:

"Kojené dítě je z výživového hlediska bráno jako referenční model, vůči němuž jsou poměřovány veškeré alternativní metody výživy, kam spadá i umělá mléčná výživa. Ta by i přes veškerý technologicko-vědecký pokrok měla být vnímána jako neplnohodnotná náhradní varianta výživy kojence, odborně obhajitelná snad jen v situacích, kdy není možné uplatnit jiné postupy (taková situace by v dobách míru prakticky neměla nastat :) ). Je potřeba si uvědomit, že se stále jedná o vysoce průmyslově „zprocesovanou" potravinu, která v žádném případě nemůže nahradit nutriční potenciál lidského mateřského mléka. To je z hlediska složení přirozeně „adaptováno“ pro výživové potřeby kojence a v podstatě se jedná o biologicky dynamickou („živou“) tekutinu, která se vyvíjí v závislosti na stavu laktace, denní době, ale i „navnímání" potřeb kojence! Toto vám žádná uměle připravená výživa nenahradí. O odlišném složení se na tomto místě nehodlám rozepisovat, ale v zásadě jde o to, že UMV je poskládána z alternativních surovin, které mají na té biomolekulární úrovni zcela odlišné vlastnosti. Jde o jiné složení bílkovin (v MM je hlavní bílkovinou alfa-laktalbumin, v UMV jsou v závislosti na použité vstupní surovině vždy nepřirozené bílkoviny s alergenním potenciálem – netýká se parciálních hydrolyzátů, kde bych měl ale zase jiné připomínky), mastných kyselin (v MM je složení tuků optimální – za předpokladu správné výživy matky -  a na rozdíl od UMV neobsahuje prozánětlivé složky, které narušují prostaglandinovou rovnováhu dítěte). Složení sacharidů se liší, nicméně výrobce bude vždy řešit dilema jak složení cukrů namíchat tak, aby napáchal co nejméně škod. (monosacharidy vs. disacharidy, glukózové polymery atd. MM to má bez kompromisů tak jak to má být). Obsah vitamínů, minerálů a dalších složek už je jen komická snaha napodobit matku přírodu. Nejde jen o koncentrace, ale o konkrétní biologickou využitelnost, která je u „syntetických“ potravních doplňků pochopitelně v drtivé většině případů na nižší úrovni. Otázkou tedy zůstává reálná využitelnost takové "All In one statické směsi"? A o imunologicky působících faktorech si může UMK nechat jen zdát. (I když i tady musím snahu některých serióznějších výrobců pochválit, stále se ale jedná jen o kosmetické obohacování).

Děti, které jsou krmeny umělou náhradní kojeneckou výživou, pak pochopitelně o tyto přirozené výživové, imunologické, vývojové a psycho-sociální výhody kojení přicházejí. Je to dáno právě odlišným složením MM, které má oproti UMV přirozené protektivní působení proti celé řadě „vývojově-zdravotních odchylek“. U dětí, které nejsou kojené, můžete pozorovat zpomalený vývoj poznávacích funkcí, vyšší nemocnost a náchylnost k některým zdravotním problémům i v pozdějším věku. (včetně predispozicím k problémům s nadváhou a obezitou!). Kromě již zmíněného „podkopání“ přirozeně silného imunitního systému (pro jehož vývoj je kromě jiného důležité právě i kojení), je to dáváno do souvislosti např. i se stoupajícím výskytem závažných autoimunitních poruch a alergií. Nekojené děti odkázané výhradně na UMV jsou také náchylnější na nejrůznější bakteriální a virové infekce, koliky a mnohdy trpí i na častější a intenzivnější průjmy (právě z důvodu nepřirozené skladby UMV, která nutričním profilem neodpovídá skladbě MM). Aby to nebylo tak černobílé, bude objektivní doplnit, že MM může být ideální jen za situace, kdy je matka v co nejlepší duševní a fyzické kondici (na což má opět zásadní vliv i její výživa)."

Takže!

Když nemusíte volit mezi kojením a odstavením, proč o tom vůbec přemýšlet?! Celosvětová průměrná délka kojení je 4,5roku. Předpokládám, že to nám Evropanům přijde až moc. My se tu ale bavím o kojení do 1,5-2 let věku dítěte. To, zda je tohle období přílišnou obětí ze strany matky, si už musí rozhodnout každá žena sama za sebe. Důležíté ale dle mého je, nerozhodovat se jen na základě běžně dostupných informací plynoucích z komerčních článků a přešťastných reklam na umělá mléka, takové informace vás totiž povedou k úplně jiným závěrům a hlavně pocitům (a přiznejme si, my mámy na své pocity prostě dáme), než tvrdá fakta, která nejsou a nejspíš nikdy nebudou tak snadno k mání, někdy se zdá, že se po nich slehla zem.

Kočárek a ostatní výbavičku jsme ochotné vybírat i několik měsíců, ladit do těch nejmenších detailů. Kolik času ale věnujeme pátráním po informacích v problematice kojení a náhradní kojenecké výživě? Přičemž na žebříčku důležitosti jsou tyto dva aspekty na opačných koncích.

Vím, že tyhle slova nezapůsobí na každého, člověk můsí být připraven je slyšet. Silná ženy, silné matky, tenhle článek je pro Vás, vy si jej totiž dokážete připustit v plném rozsahu, vpustit do sebe a nechat tyhle myšlenky a informace klíčit.

Jedna věc je, rozhodnout se pro kojení, druhá věc je, mít mléko dokud ho vaše děťátko bude potřebovat. Jaké jsou způsoby, kterými si mléko "zajistit"? Jak se postarat o dostatečnou kvalitu mléka? Nečekejte odpovědi, kterých je plný internet, nebudu Vám povídat o tom, že "tučné bříško je dobré pro tučné mlíčko" :D Těšte se i na víc než moje slova, občas to prostě chce většího odborníka ;)

Mějte se krásně a nebojte se kojit a kojit a kojit! Držím palce ;)

Vaše Zdravá blondýna a Zdravá máma

Baby, baby, baby :)

Maminky, možná nutně potřebujete do dětských pokojíčků ;) :D 

Alfa a omega kojení. Díl první: Kojení, je opravdu tak důležité? Proč vlastně kojit?

Kojení je bez pochyby jedno z nejintenzivnějších mateřských témat. Přesto (a nebo právě proto?) lze najít spoustu rozporuplných názorů a protichůdných rad. Člověk snadno nabyde dojmu, že o benefitech kojení ví všichni všechno a že o nich snad nikdo nepochybuje. A tak se není čemu divit, když statistika hlásá, že 90% maminek je rozhodnuto a to už před narozením svého miminka, že jej bude kojit. Pokud ale skutečně o benefitech kojení není pochyb, tak proč nakonec po prvních pár měsících od narození miminka, kojí jen každá druhá žena a minimálně do šesti měsíců věku dítěte už jen každá pátá maminka?

Možná, kdybychom opravdu znali a plně si připustili význam kojení v celé jeho šířce i hloubce, byla by statistika optimističtější.

Co dává „STOP“ kojení? Důvodů je jistě několik. Kojení ovlivňuje snad veškeré aspekty, které dělají ženu ženou. Emoce, vnitřní rozpoložení, fyzický stav, vztah k dítěti, vztah ke svému vlastnímu tělu, vztah k okolí, vztah ke společnosti, společenské postavení, osobní priority, to čemu věříme, jak jsme ovlivnitelné, odhodlané a obětavé... Propojit tyto aspekty a vztahy v dnešní složité a rychlé době je nejspíše komplikovanější, než bylo kdy dříve. Už jen to, že máme čas si tohle všechno uvědomovat a přemýšlet nad tím, mnohdy nedělá dobrotu. Dříve totiž žena neměla na vybranou, věděla, že kojit musí, že je to doslova otázka života a smrti. Nebyly žádné umělé náhrady mléka, odkojit dítě na mléku z domácí zvěře každý možnost neměl a kojnou si mohl dovolit jen málokdo. Nikdy si tedy neříkala to, co dnes mnoho maminek: "Když to půjde, tak to půjde, když ne, tak se nebudu stresovat a koupím „umělé mléko"." 

Pohled společnosti je dalším faktorem. Nekojíte, jste špatná. Kojíte moc dlouho (a co je moc dlouho?), jste špatná. Kojíte na veřejnosti, jste divná. Kojíte ukrytá na toaletě, jste divná. Ne, nepřeháním. Společnost je zvyklá se na ženská prsa dívat jako na sexsymbol, determinant ženské krásy. Na spojitost s kojením už není prostor. A tak ho postupně znovu tvoříme, jedna kojící maminka za druhou, zpět k přirozenosti.

Ale vraťme se na začátek. Proč tedy kojit?

Když jsem byla těhotná, věděla jsem, že své děťátko kojit chci (stejně jako těch 90% dalších žen). Žádnou jinou možnost jsem si nepřipouštěla. Nepochybovala jsem o tom, že mateřské mléko je tou nejlepší výživou pro mé miminko. Přišlo mi přímo zázračné, jak funguje tvoření mléka, obranných látek, jak funguje komunikace mezi potřebami miminka a tvorbou mléka v těle maminky, je to jako jídlo na zakázku a to doslova! Také jsem věděla, že je to tou nejlepší cestou pro budování opravdu silného pouta a zdravého a krásného vztahu. A to je opravdu něco! To si člověk může přečíst a nechat vyprávět tisíckrát, ale dokud to jednou nezažije, vůbec neví, o čem ta slova zkrátka jsou. A věřte mi nebo ne, byly okamžiky, kdy mi i můj muž tohle „budování“ záviděl a za to jsem na něj hrdá.

Pojďme se ale o něco více zaměřit na výživu jako takovou. Když jsem kdysi četla výrok p. Fořta, že kojení by nemělo být volbou, ale morální povinností každé matky, skoro až mě to pohoršilo. Říkala jsem si, že je to až příliš radikální a černobílý názor. Teď se s ním ale ztotožňuji na 100%.

Je na čase si přiznat, že mateřské mléko je tak zázračnou tekutinou, kterou nedokážeme (tedy alespoň já nejsem natolik učená a vzdělaná) v celé jeho šířce prokouknout a docenit. Nemluvím jen o složení, mluvím o neustálém vývoji mléka v souvislosti s potřebami miminka. Ať si to chcete připustit nebo ne, je vědecký fakt, že lidé nedokáží mateřské mléko plnohodnotně nahradit. Jistě ne v době, kdy potravinářští giganti diktují, co je správné a co ne, jistě ne v době, kdy není na prvním místě blaho spotřebitele. A konec konců jistě ne v době, kdy je lidské tělo stále považováno vědou za zázrak a není zcela pochopeno.

Věděli jste, že mateřské mléko obsahuje zhruba 400 různých látek? Že obsahuje ideální poměr živin? Že se jeho složení mění v průběhu času? Že reaguje na aktuální potřeby miminka? (To vše samozřejmě za předpokladu, že se kojící matka chová alespoň trochu uvědoměle v rámci své racionální výživy.) Všechny složky jsou přirozeně stravitelné a vstřebatelné. Je 100% biologicky využitelné. Dokonce nemusí vznikat ani zbytkový „odpad“ ve formě stolice.

Mateřské mléko uklidňuje a tiší bolest. Ano, obsahuje totiž analgetika. To oceníte v jakémkoli období diskomfortu, např. když rostou zoubky. Můžete se tak vyhnout všemožným „lékům“ a další „chemii“, na které váš „malý organismus“ ještě není připraven. Nemusí jít však jen o fyzickou bolest, i šrám na duši uklidní přivinutí spojené s kojením. Kojení je skutečnou první pomocí a alespoň z mé zkušenosti i tou nejpřirozenější a nejrychlejší.

Vím samozřejmě, že kojení nemusí být procházkou růžovým sadem. Vím, že kojení je citlivým tématem, znejišťuje mnoho čerstvých maminek. Potýkáme se s různými obtížemi a pokud na ně nejsme připravené, mnohdy se můžou jevit jako zoufalé a řešitelné snad jen s východiskem náhradní kojenecké výživy.

Také vím, že kojení nemusí být jen radost, přitulení se a okamžiky klidu a míru. Může bolet, téct krev, slzy, můžeme omdlévat v horečkách. Ale to všechno za to stojí. Samotným kojením se učíme kojit my i miminko, je to proces, který nemusí mít hladký start a z počátku ani průběh.

Kojení je ale zázračným mechanismem našich zázračných těl a jde zachránit v drtivé většině případů, ať už to vypadá jakkoli beznadějně. Klíčová je příprava, pochopení celého procesu, včasná pomoc nejen milé, ale hlavně zkušené laktační poradkyně a obklopení se lidmi, které ve vás věří a hřejí na duši.

Proč se trápit a zachraňovat? Proč kojit déle jak šest měsíců? Proč to nevzdávat?

Jedna strana mince je zázračnost mateřského mléka, druhou stranou mince je „zázračnost" náhradní kojenecké výživy. Pro ucelený pohled, je důležité prohlédnout skrz všechny ty krásné reklamy, letáčky a barevné krabičky a dózičky na tvrdou realitu náhradní kojenecké výživy. A to je kapitola sama pro sebe.

Více již brzy opět na blogu Zdravé blondýny (nebo spíš zdravé mámy? ;) )

Než se s vámi rozloučím, mám nutkavý pocit, že bych chtěla ještě něco dodat. Vím, že se někdy prostě stane, že není jiné možnosti, než sáhnout po náhradní kojenecké výživě, že kojení zkrátka nešlo (znovu) nastartovat, že byly trable, které se za daných okolností nepodařilo překonat. Jsou to nepříjemné chvíle, kdy můžeme cítit opravdu silný smutek, zklamání, ... Tyhle pocity jsem zažila taky, když jsem se domnívala, že mám málo mléka. Nerada bych, aby tento článek jakkoli ublížil. Věnuji se tomuto tématu proto, abych poskytla další pohled na problematiku kojení versus dětské umělé výživy a trošku otevřela oči těm maminkám, které nabyly dojmu, že dobrovolně vyměnit kojení za "umělé mléko" je úplně v pořádku.  

Vaše Zdravá blondýna (a Zdravá máma)

Neváhej a soutěž s námi! ;)

Fitness parťák :)

Ani nevíte, jak často slýchávám hlášku: "To se mnou by malý ve fitku nevydržel.". Ale víš ty co? Dokud nezkusíš, tak nevíš! Máme akčňáka, není to žádný lívanec a rozhodně ho nenajdete, kam ho položíte a přesto to funguje. Dneska jsem si dala krásně do těla, půlku tréninku mi malý prospal 😴, druhou si hrál na žíněnkách vedle mě, zatímco já si odjela pěkně s jednoručkama ruce, ramena, nějaký ty kliky 💪💪 v klidu se protáhla a dala protein, Olí prozkoumal bosu, přivlastnil si cizí ručník, zkontroloval techniku ostatním cvičencům, nakonec si i zaflirtoval 🙈 a jelo se domů, prostě paráda! Kdybych to nezkusila, nejspíš bych taky tvrdila, že na tohle je moje dítě až moc akční, že je to příliš nebezpečné prostředíi, že z něj budou ostatní nevrlí a pod. 😬 Ale nakonec je to jen o nás rodičích, o tom, zda si dáme praci a najdeme baby friendly fitko, odvahu to zkusit a hned po prvním nezdaru to nevzdat. Neříkám, že každý trínink je luxusní, někdy si zacvičí víc Olí než já, ale i to je vlastně fajn. Stojí to za to, tak už to zkuste! 😉 

Zázračný lék na únavu? Znám ho, mám ho!

Únava. Jarní únava, únava kvůli změně času, únava z práce, podzimní únava, únava po porodu, únava v šestinedělí, únava z všedního dne, únava po probuzení, únava z jídla, únava po nemoci, únava v těhotenství, únava z blbé nálady, únava z cestování, únava z únavy ... výčet by mohl být nekonečný, že?

Asi nikdo včetně mě nemá pocit únavy zrovna v oblibě, ačkoli přiznávám, že o takové občasné lenošení se ochudit taky zrovna nenechám. Gauč, deka, čajíček nebo v létě pohoda v houpací síti, no už aby to bylo :) Ale stejně, i tohle lenošení si užívám mnohem raději bez únavy! :)

A teď už k věci. Dostala jsem od Vás mnoho dotazů, jak zabojovat s únavou právě v šestinedělí nebo v období kojení, kdy je mimo jiné i "omezený přístup k nakopávačům" jako je káva, maca, guarana a k dalším podobným přírodním i nepřírodním dopingům. Mimochodem problematika kávy vs kojení je kapitola sama pro sebe a věřte, že kofein není jediným negativem!

Moje odpověď se nebude týkat jen poporodní a "mateřské" únavy, naopak! 

Člověk se velice snadno dostane do kolotoče práce/únava/práce/únava nebo děti/únava/děti/únava a jako jediné východisko nás většinou napadá: gauč, postel a spánek + možná nějaký neštastně zvolený cukřík ve formě koly, donutu, ... Ne vždy si ale vydatného šlofíka můžeme dovolit a ne vždy se chceme "opíjet cukrem nebo kofeinem". A někdy dokonce už ani spánek nezabírá a energie je stále pomálu.

Co s tím?!

Nehledejte v tom složitosti a prostě vytáhněte paty z domu. Nedívejte se z okna, zda je vhodné počasí, protože na svižnou procházku je počasí vždy ;) A kdyby přeci jenom padaly ty trakaře a vy si netroufali ven, tak tu máme fitka, běhací pásy, rotopedy. Však vy víte! :)

Ze své zkušenosti vím, jak moc dokáže pohyb nabít. Jak dodá daleko více energie než válení se na gauči. Člověk rozproudí krev v žilách, energii v těle, "protáhne" plíce, dá "trénink" srdíčku. A pokud si budete dávkovat pohyb v těch pro vás správných "porcích", pak zažijete, co znamená aktivní odpočinek v pravém smyslu slova. Neříkám, že neucítíte lehkou fyzickou únavu, vězte ale, že příjemnou. Budete psychicky odpočatí, naladění a to se, ať už si to připustíte nebo ne, promítne i do stavu vašeho tělesna. 

Nedávno začaly růst malému zoubky, budil se v noci každých 45 minut a já jsem se ráno cítila (možná ani necítila) jako by vůbec žádná noc nebyla. Věděla jsem, že musím vyrazit ven a dát si kardio, jinak budu celý den jako mátoha. Malého jsem dala do kočárku (energie na nosítko už nebyla :D) a vyrazili jsme. Prcíček se vyspinkal, já se krásně nabila v přírodě a ráno a vlastně celý den byl úplně o něčem jiném.

Pohyb je pro mě zázrak. Ale začít s ním, to je mnohdy boj. A začínat s ním v době únavy, tak to chce dvojnásobné odhodlání, ale stojí to za to. Budete na sebe hrdí!

Fyzický pohyb pomůže nejen s fyzickou únavou, ale i s tou psychickou. Člověk pročistí hlavu, vypne, nebo naopak rozjímá o věcech mezi nebem a zemí, tvoří vize, ať už pracovní nebo soukromé. Je to čas, který máme sami pro sebe. A takovou chvilku si zaslouží každý z nás.

Není to jen o tom dát si do těla, je dobré si i trošku popřemýšlet o souvislostech a to hlavně, pokud jste unavení po nemoci, v rámci nemoci, v těhotenství nebo po porodu. Možná vaše tělo trpí deficitem některých klíčových látek, vitamínů, minerálů ... Ve stále více studiích se prokazuje, že až na výjimky trpíme tímto deficitem všichni, jen to díky našemu dokonalému tělu není zřejmé hned a nebo ne v takové podobě, že by nás to trklo. Vitamíny většina z nás začíná brát až když je problém, zkuste udělat změnu a berte je pravidelně, i když se cítíte skvěle, možná pak zjistíte, stejně jako já, že problémy nepřichází a nepřichází a že dřívejší pocit v porovnání s nynějším až tak skvělý nebyl :)

Lidi, já už ani nevím, kdy jsem byla naposledy nemocná! A jaký já jsem byla zarytec proti jakýmkoli vitamínům a doplňkům stravy :D Jooo není nad osobní zkušenost. Jestli Vás zajímá moje vitamínová svatá trojice, tak mi napište, ráda doporučím.

A nakonec bych svůj výrok, že pohyb je skutečně lékem na únavu chtěla podpořit i nějakým tím odbornějším vyjádřením, nicméně přiznávám, že po opakovaném snažení, psaní a mazání svých odborností, jsem se opět utvrdila v tom, že i když člověk sám pro sebe určitou problematiku chápe a to i na celkem dobré odborné úrovni, neznamená to, že je schopen to s tou stejnou grácií i předat dál. Proto jsem nakonec vymazala i tu poslední slabiku a poprosila o vyjádření o něco kompetentnějšího člověka v oboru. Takže zde si můžete vychutnat slíbená fakta Jakuba Přibyla: 

Co se vlastně děje, když uvedeš "kolo” do pohybu, jak to, že pohyb v těle probudí energii a ne ještě větší únavu?

Jednoduše řečeno jde o přirozenou pozátěžovou reakci organismu na stres, kdy v bezprostřední fyziologické odpovědi dochází ke zvýšenému vyplavování celé řady „pozitivně působících" látek, zejména hormonů, včetně řady imunomodulačních působků. Výsledkem je, že už během zátěže dochází k výrazným hormonálním a metabolickým změnám, kdy tělo umí např. sáhnout i do jinak velmi obtížně dostupných tukových depot (zásobního podkožního tuku). Po ukončení zátěže pomalu odezní „poplachové reakce" a naopak se dostaví známý „endorfinový efekt" a pocit euforie. Dochází tedy i ke změnám v psychice a je naprosto běžné, že v celkovém kontextu pak tyto neurohumorální změny vedou i k potlačení únavy a lepší náladě.

Nutno podotknout, že pokud „tréninkový" stres probíhá v příznivých podmínkách (proto zdůrazňuji „chytře dávkovaný pohyb"), můžete pak v dlouhodobém horizontu pozorovat i celou řadu pozitivních adaptačních změn. Dochází ke snížení klidového tonu sympatiku (v dnešní „vystresované" době velmi cenný benefit), úpravám krevních lipidů, viscerálního tuku, krevního tlaku, srdeční frekvence, zvyšuje se citlivost tkání k inzulínu a tím pádem dochází k efektivnějšímu energetickému hospodaření, zlepšuje se metabolismu tuků atd. Ve výčtu by se dalo pokračovat, ale myslím, že laickému čtenáři postačí, když si uvědomí, že tyto změny „ho budou bavit" a těch pár minut pohybu denně za to stojí ;-)

Tak kardiu a procházkám zdar! Uvidíme se venku ;)

Čao M.

TOPlist